Ashoka
Demokracie je křehká a v současné době čelí mnoha výzvám. Potřebuje proto naši péči. Jak ale efektivně bojovat proti dezinformacím? Jak zmírňovat rostoucí polarizaci a nenávist ve společnosti? Jak naopak zvyšovat zájem běžných lidí o veřejné dění a jak je vhodně zapojovat do rozhodovacích procesů, aby moc nezůstávala v rukou několika vyvolených, jejichž představa o potřebách obyvatel je často vzdálena realitě? Nebo obecněji: Co můžeme v tom, co pro demokracii děláme, změnit a vylepšit, abychom sklízeli hojnější ovoce?
Právě tyto otázky byly motivací pro vypracování publikace Cesty demokracie, která shrnuje práci 15 Ashoka Fellows z celého světa, jejichž snahy se různými způsoby zaměřují právě na posilování demokracie. Chtěla by být inspirací a povzbuzením pro ty, kteří na tomto poli pracují i u nás, v Česku a na Slovensku.
Aby byla publikace co nejvíce praktická, hned v první kapitole na vás čeká 8 obecných principů či metod, které můžete využít ve své praxi. V hlavní části se pak dozvíte více o práci jednotlivých Ashoka Fellows – konkrétní problém, na který reagují, inovativní řešení, které přinášejí, podrobněji rozpracovanou strategii změny, stejně jako několik bodů k zamyšlení. Ne všechny příklady budou přenositelné do našeho prostředí, jsou však obohacující tím, jak nad danými problémy přemýšlí a jak k nim přistupují. Závěr publikace pak nabízí krátké nahlédnutí do systémového přístupu řešení společenských problémů, který je pro Ashoka Fellows příznačný, a který může být zajímavým rámcem, jak nahlížet na společenské problémy, které jsou v centru vašich vlastních aktivit.
A o jakých iniciativách se v publikaci můžete dočíst? Uveďme jen několik příkladů:
Bharath Palavalli s Fields of View od základů proměňuje procesy tvorby politik a územního plánování tak, aby dokázaly reflektovat perspektivy všech stran, na které budou mít daná rozhodnutí vliv. Vyvíjí různé typy her, které umožňují zúčastněným stranám experimentovat s rozdílnými řešeními, stejně jako diskutovat, spolupracovat, nesouhlasit a společně pracovat na tvorbě relevantní a použitelné politiky. Tím zvyšuje participaci občanů a podporuje empatii mezi jednotlivými aktéry. (viz str. 11)
Sarah Corbett v rámci Craftivist Collective přichází s alternativním druhem aktivismu, tzv. Gentle Protest, který namísto tradiční konfrontace a démonizace, jež často jen přispívají k další polarizaci, přináší hodnoty empatie, respektujícího dialogu a podněcuje všechny strany k hlubšímu přemýšlení o daných problémech. Aby tyto hodnoty do aktivismu přinesla, zvolila jako hlavní nástroj svého přístupu vyrábění – protože tvořivá, manuální činnost umožňuje lidem zpomalit a v klidu přemýšlet. (viz str. 14)
Éva Tessza Udvarhelyi prostřednictvím The School of Public Life dává hlas utlačovaným, sociálně vyloučeným skupinám a menšinám tím, že rozvíjí jejich dovednosti potřebné k sebeobhajobě a aktivní účasti na demokracii a podporuje vznik svépomocných skupin. Zároveň proměňuje cíle organizací občanského sektoru – od poskytování sociálních služeb, které kompenzují sociální problémy, k řešení jejich příčin a změně systémů, které je vytvářejí. Její příběh je pak vzorovou ukázkou vývoje sociálního inovátora a toho, jak se učí věci dělat líp a přemýšlet nad nimi ve větším kontextu. (viz str. 24)
Michael Sani v Bite the Ballot usiluje o to, aby volby byly skutečně reprezentativní – a nebyl opomíjen hlas mladých. Právě lidé ve věku 18–25 let jsou přitom nejen ve Velké Británii, ale i napříč Evropou dlouhodobě nejméně zastoupenou skupinou u voleb. Tento úkol – aby se mladí podíleli na demokracii – přitom vkládá do rukou samotných mladých lidí a prostřednictvím vrstevnických ambasadorů buduje hnutí zdola. (viz str. 33)
Gangadhar Patil a 101 Reporters bojují za nezávislost indických médií a rovnoměrné mediální pokrytí témat z měst i regionů. Za tímto účelem vytváří síť venkovských reportérů z řad občanů a novinářů na volné noze, které propojuje s národními a mezinárodními médii. Zároveň vytváří udržitelné prostředí pro jejich práci a poskytuje jim metodickou podporu. (viz str. 36)
Rosy Russo a její hnutí Parole Ostili obrací směr, kterým se digitální svět v současnosti ubírá – od místa, kde jsou běžné nenávistné projevy, rozdělení a předsudky, ke světu, kde je komunikace on-line definována citlivostí, uvědomělostí a kritickým myšlením. Vytváří v Itálii hnutí odpovědného digitálního občanství jakožto nové společenské normy chování na internetu a ve spolupráci s širokou a rozmanitou sítí partnerů tuto vizi přináší široké veřejnosti ústy těch, kterým naslouchají – třeba fotbalového klubu AC Milán. (viz str. 43)
... a 9 dalších.